Nejlepší nápady na expedice vznikají kolem třetího až čtvrtýho piva. Alespoň u nás to tak vypadá. Ustupuje racionalita a nastupuje koktejl vzrušení, emocí, výzev a nadšení. Čím bizarnější nápad, tím lepší. Nejinak tomu bylo někdy na podzim roku 2021. Sedíme s klucíma v našem oblíbeném restauračním zařízení “U Kruhu” (mají tady mimochodem tu nejlepší plzeň v Praze) a přemýšlíme nad plánem na nadcházející rok. Ve hře je skialpová expedice do Jižní Ameriky, ale nakonec volíme letní variantu v podobě bikepackingu, ke kterému jsme si sice všichni během posledních dvou let vybudovali dost vřelý vztah, ale na druhou stranu nikdo z nás nemá zkušenosti s delší cestou. A právě to nás nejvíc láká. Týden nebo dva na vlastní pěst někde mimo civilizaci. Jen my a kola. Nápady na destinace začínají lítat podobně rychle jako plzničky na stole. Rozcházíme se s několika možnými variantami s tím, že si je necháme pár dní rozležet, ale nejvíc nám všem rezonuje inspirace z bikepacking.com v podobě téměř nedotčených tras na Islandu.
Možností je hned několik. Roundtrip kolem celého ostrova po legendární Ring Road, hodně ostrá mtb verze ze západu na východ a nebo větrná gravel výzva v západní části zvané Westfjords. S ohledem na časové možnosti a náročnost se shodujeme na třetí variantě. Možná částečně i proto, že fjordy jsou tak trochu naše srdcovka. Pár let zpátky jsme je sjížděli na Lofotech na skialpech, teď si je chceme vyzkoušet ze sedla kola.
Začínáme se nořit hlouběji do čísel a připravovat plán. Oficiální čísla říkají 925 km, 40% nezpevněných cest (zbytek silnice), převýšení kolem 15 000 metrů, náročnost 7z10 a odhadovaná doba jízdy 6-8 dní. To krásně sedí s naším plánem strávit na Islandu maximálně 10 dní i s cestou z Prahy. Přes palec nám to vychází kolem 100 km za den, což nám přijde docela v pohodě, ale tak úplně v pohodě už nám nepřijdou všudypřítomné výstrahy před větrnými podmínkami. Třeba sympatické sdělení tvůrců trasy: “You’ll find the worst headwind of your life. It can and will kick your ass”. Inu, o to větší hec a výzva!
Další výzvu představuje vybavení. Máme sice zkušenosti s bikepackem na silničkách, ale ty víme, že na lávové gravel cesty vytáhnout nemůžeme. Bikepacking speciál taky nikdo z nás nevlastní a tak vzniká debata, co za stroje vlastně osedláme. Koupíme si všichni funglovky gravely? Půjčíme si něco až přímo na Islandu? Ani jedna varianta se nám úplně nepozdává a tak přichází nápad poměrně dobře vystihující naší touhu po netradičních zážitcích a dobrodružství. Expediční speciály si postavíme sami a budeme všichni ctít jedno základní pravidlo -> kolo musí být staršího data výroby než je naše datum narození, tedy 1989 a starší. Z téhle rovnice nemohlo vzniknout nic jiného než že jedeme na Favoritech! Všichni je máme ve sklepě nebo na půdě a lehce je poupravit na gravel speciály přece nebude žádná věda (mysleli jsme si toho času).
Základní pilíř expedice tak byl na světě. Budeme první, kdo objede islandské západní fjordy na retro bikepacking speciálech. Razítko a pomyslnou pečeť dal expedici fakt, že při troše představivosti lze v celé trase spatřit siluetu mulleta, tedy stěžejní grafický prvek našeho loga. Nebylo co řešit a pustili jsme se do příprav.
Z naší představy o pár hodinách kosmetických úprav ale rychle sešlo. Ukázalo se, že pokud chceme aby bylo kolo způsobilé islandskému terénu, budeme se muset vrhnout do větší a náročnější přestavby. Už jen volba širších gravel plášťů znamenala poměrně zásadní zásah do geometrie ocelového rámu. Následovalo roztahování zadní stavby, nákup širší vidlice, řidítek, navařování výztuh a spousta dalších menších či větších úprav. V neposlední řadě pak vykroužení závitů na bikepack brašny, které ponesou celou nálož vybavení a materiálu. Něco málo z výbavy jsme už měli z předchozích cest, ale rozhodně ne dostatek na 10denní putování. Navíc panovala nejistota, jestli se podaří moderní brašny “našroubovat” na naše hodně atypická kola z minulého století.
Island nás přivítal přesně tak, jak jsme si představovali. To znamená vítr, déšť, zima. Sen každého cyklisty. Nebylo to ale nic překvapivého a nečekaného. Na tyhle podmínky jsme se připravovali a počítali jsme s tím, že takhle může být klidně celých 10 dní a odpovídala tomu i naše bagáž naložená na Favoritech. Optimistickým vyhlídkám úplně nepřidával ani fakt, že i podle Islanďanů samotných se jednalo o jedno z vůbec nejchladnějších letních období za posledních x let. To se ale mělo brzy změnit. Začali jsme tedy ještě na letišti vytahovat jednotlivé díly našich expedičních speciálů z papírových krabic a montovat je do podoby hodné bikepackingové expedice. Zhruba za dvě hodiny bylo hotovo a byli jsme připraveni na cca 3 hodinový transport autobusem do Stadarskali, výchozího bodu našeho dobrodružství.
Čekalo nás 9 dní plných větru všech směrů a intenzit, nekonečně dlouhých fjordů, dechberoucích výhledů, stovek u cest stojících ovcí, horkých i méně horkých termálních jezírek zvaných hotpools a spousty dalších nezapomenutelných zážitků. O tom všem vám ale povyprávíme až v červenci. Jak je naším dobrým zvykem, táhli jsme s sebou poměrně dost foto/video techniky a máme v plánu zkoncentrovat naše putování do několika desítek minut a naservírovat ho se vší parádou na plátno. Do té doby si ale můžeme dovolit pustit pár fotek, které nás jen utvrzují v tom, že expedice na Island byl rozhodně dobrý nápad i po 5 pivu a že do západních fjordů se ještě někdy určitě vrátíme.
Informace o promítání budeme postovat na náš Instagram, takže jestli chcete být v obraze, víte co udělat…
Foto: Travelling Mullets a Tomáš Slavík
Za meteriální podporu děkujeme klukům a holkám z Acepac!
